Lokace: Muzeum hudby, Praha

Rok: 2018

Stav: soutěž, 2. místo

Grafické práce: Viktor Slabý,

ateliér Prototyp

​

Popis:

Hlavním cílem kreativní myšlenky bylo najít symbolické, prostorové a grafické ztvárnění pro jednotlivá období. Stejně jako měly ženy v jednotlivém období jiné postavení ve společnosti, stejně tak se proměňuje i tvarosloví výstavy.

V 19. století byly první snahy o rovnocennost mezi muži a ženami velice spletité a nejasné. Prostor je pojat jako labyrint, kde je hledání té správné cesty obtížné a které je zde symbolicky podtrženo zrcadlovými plochami, které přispívají ke složitosti hledání oné správné cesty. Každá z žen je zde zastoupena ve vlastní vitríně s dioramatem. Hlas každé z žen vychází z gramofonové hlásné trouby.

V období 1. republiky vznikají první snahy o narovnání vztahů mezi mužem a ženou, proto je tato sekce vyjádřena liniovou vitrínou. Zde si v návrhu hrajeme především se samotným rozmístěním prvků ve vitríně. Všech šest postav je zde ztvárněno jednoduchým dioramatem, které vtahuje diváka do role dané ženy. Např. stojan s notami a zavěšenou dirigentskou hůlkou s pozadím hlediště. Návštěvník je v tomto případě při prohlížení na místě samotné dirigentky a může si představit, jaké to je mít plný sál diváků. Hlasy jsou zde pojaty zábavnou, interaktivní formou, a to skrze dobová sluchátka. Tomuto období jsme symbolicky propůjčili zlatou barvu.

Období socialismu je tvarováno přísným komunistickým režimem, proto je celá část této expozice v pravidelném rastru, podtrženým charakteristickou červenou barvou. Most, jenž rozděluje období socialismu a období po roce 1989, je symbolicky ztvárněn ,,branou“, která diváka převede z jedné doby do druhé.

Období po roce 1989 nám uzavírá celou výstavu. Zde jsme věnovali pozornost především neukončenému tématu. Ženy si mohou na konci celé výstavy přečíst na zrcadle statistiky současných nerovností a zároveň mohou na zrcadlo psát, a tak se samy stanou součástí výstavy a utvářejí další děj.